Pacient K, aneb jaké to je když to fakt přijde – část II.

Po přivezení na sál, nebo do prostoru před sály si Vás přeloží na operační stůl a zavezou na sál, kde si to rychle prohlédněte, moc času na to mít nebudete. Budete ležet v pozici jako Kristus při ukřižování a do kanily, kterou Vám zavedli ještě při příjmu, Vám píchnou anestezii. Před tím, můžete lehce zavtipkovat a popovídat si s týmem, pak Vám anesteziolog řekne co se bude dít, ale vzhledem k tomu, že se vám tělem už žene uspávadlo, začíná Vám to být jedno a pokud rádi mluvíte, snad radši neodpovídejte, protože se Vám motá celý svět vč. pusy. Tím to končí, jak vidíte, nikdo Vám nic nepříjemného za celou dobu neudělal. Všechny hadičky, cévky a podobné potřebnosti do Vás zavedou až po uspání. Od teď to má operační tým ve svých rukou.
Operace trvá od 3 do 5 hodin, může ale i déle, jde o to zda se vyskytnou nějaké komplikace. Komplikace?! Úplně Vás vidím, ano, nalijme si čistého vína. Každá operace je riziková, každá i trhání nehtu se může zvrtnout. Řekli jsme si, že je to nejnáročnější zákrok, a to z mnoha důvodů. Například při transplantaci ledviny se tam původní nechává a „nainstaluje se“ nová, zde se stará játra musí vyndat, v těle opravdu není pro dva takové orgány místo a tím pádem je již je po vyoperování obrovské místo, které je v podstatě poraněné a krvácí. Krvácení je tedy nejčastější komplikací a to také díky možné zhoršené srážlivosti. Jsou to komplikace, které jsou ovšem řešitelné a co Vás může potkat je revize, kdy se hledá zdroj který krvácí nebo jiný problém.
Já jsem byl ze sálu převezen v 1:30. První kam jedete je oddělení Anestezio-resustitační oddělení, kde dospáváte a jste monitorován, jsou Vám podávány leky a v podstatě moc nevíte o světě, jste zkrátka úplně odstaveni a buďme za to v tu chvilku i rádi. Pro mladého člověka je to situace, kdy se cítí hodně špatně. Spiš jde o stud pač jste vydán napospas okolí. Pro ně je to normální, pro Vás velmi zajímavé. Nehledě na to, že když za vámi někdo přijde tak ho nevidíte, jen z dálky slyšíte a komunikujete jen stisknutím druhého ruky. Jsou to zásadní hodiny, právě skrze případné krvácení atp. I mě komplikace potkala a díky nevážnému, ale s nutností řešit, krvácení jsem byl odvezen znovu na sál. Ano, lehce deprimující, ale jsou případy, kdy tam lidé jezdi na několikrát. Musí se to zkrátka brát jako situace, které se nedá předejít. Autonehodě nebo jiné nehodě taky nepředejdete. Zpět ale k tomu co se odehrává na vašem umístění. Nejste zde dlouho, par dní, podle stavu a potřeb zařízení. Pokud to jen trochu jde, přeřadí vás na JIP, kde již máte normální pokojové lůžko, jste stále monitorován ale dostáváte již nějakou stravu atd. Znovu je důležité jaký je Váš stav. Já byl na JIP přeložen asi po 3 dnech, zkrátka velmi záhy a ani na JIP jsem dlouho nepobyl. 6 den počítané vč. tzv. nultého dne jsem se dostal na normální lůžkové oddělení. V té době jsem již neměl žádnou tekutou, či kašovitou stravu ale normální dietu. Lékaři se Vás snaží, pokud to jde, co nejrychleji zbavit všech kanyl, cévek a osamostatnit Vás. Je to nesmírně důležité pro dobrou a rychlou rekonvalescenci. Důležité je hodně jíst, pít, to podtrhuji, a samozřejmě mít pokud možno dobrou náladu. Problém mi nedělalo nic z těchto tří věcí. Dále je nutné se hýbat, par kilo zhubnete, trochu zeslábnete, a je nutné se pohybovat a cvičit. Cvičení jsou dechová, pro roztažení plic a pro pěknou jizvu a hýbání, chození, je důležité pro vše ostatní. Taková standardní doba hospitalizace je 3 týdny, není ale výjimkou pobýt v nemocnici déle nebo i méně. Je to věc náhody a „sžívání“ vašeho těla s transplantovaným orgánem, v tomto případě játry. Je dobré, až se dostanete na normální lůžko, si sestavit nějaký takový jednoduchý program dne. Je to pro udržení kondice jak psychické tak fyzické. Já jsem svůj den netrávil, tak že bych se houpal po lustrech ale ráno, když vás probudí cca kolem 6 hodiny na léky, si udělal základní hygienu, dál si sprchu, pak přijedou převázat rány, jizvy nebo kanyly, pak jsem si dal relax, pak dechová cviční, pak se něco pracoval a ono to postupně uteče, máte oběd a nakonec doba návštěv, a ta je právě ideální pro chození a procházení se s rodinou po chodbách. Nemá ale cenu se ztrhat, zkrátka cvičte a dělejte to do té míry, dokud Vás to nezačne štvát nebo unavovat. Uvidíte, že každým dnem Vám bude lépe a budete hybnější. Mluvím z vlastních zkušeností.
Jednou z posledních věcí, než krom nutnosti nosit rukavice a roušku, co Vám zůstává je dren, který odvádí tekutinu z operovaného místa, je to taková „igelitová“ trubička, která vypouští z boku, krev a tekutinu. Až Vám ji vytáhnou, nikdo krom zmíněných pomůcek, nepozná, že jste ještě před pár dny ležel na operačním sále. Je to ovšem zase podmíněno vaším stavem před operaci, po operaci, vaším věkem, mentálním rozpoložením. Faktorů je hrozně velké množství.
No a to je vše. Můžou nastat komplikace s akutní rejekci štěpu, tedy odmítnutím jater, to je ale v případě akutní rejekce řešitelný problém, jen se na něj musí rychle přijít a diagnostikuje se pomocí jaterní biopsie. Pokud se tak stane, jen se Vám pobyt o pár dní protáhne. Je to zkrátka známka toho, že tělo má chuť proti jaternímu „vetřelci“ bojovat. Stále jste pravidelně monitorováni, krevní odběry pro sledování hodnot jak reagujete na podávanou imunosupresi a jak se „uhnizďují“ játra, kontrolování cukru, zda se neprojevuje cukrovka, měření tlaku, teploty, případně výtěry. Když se vše zdá dobré, není důvod být v nemocnici a jste propuštěn do domácího ošetřování. Je dobré tak měsíc ještě byt v klidu, ale pak pokud to dovolí stav není důvod se nezapojit do normálního života jen s rouškovým a kontaktním omezením, které také do půl roku zmizí. Doma si jen hlídáte pravidelné užívání léků a první dny si převazujete jizvu.
A co že jsem si z toho všeho vzal? Krom nových jater především respekt. Respekt ke svému tělu, respekt k životu a samozřejmě obrovský respekt lékařům v IKEMu. Jsou to lidé, kteří mi vrátili život a patří jim mé díky a ne jen mé, ale i mého okolí. Myslím si, že jsou to ty správné osobnosti k obdivu.