čtvrtek 23. září 2010

Pacient K, aneb jaké to je když to fakt přijde – část I.

Psal jsem Vám tu zpětně několik článků o tom jak se to má s transplantací jater a jednou konkrétní, ale docela vzácnou chorobu. Slíbil jsem Vám také, že až přijde čas tak se s Vámi o to podělím a čas přišel a ano. Nebudu zde nikomu nic nalhávat. Ačkoliv je člověk poměrně dobře připraven a smířen s tím co ho čeká, když nastane den D, tak nakonec stejně kouká, jak kdyby o tom, že ho čeká transplantace nikdy neslyšel. Připadal jsem si tak i já. Telefon se rozdrnčel v naprosto nevhodný den, v nevhodný čas a nevhodném místě, jak jinak, že? To je takový zákon.DSC00289
Teoreticky jsme tedy věděli, že až Vám koordinátorka zavolá, tak se dohodnete na nějakém čase ve kterém se dostavíte do nemocnice. Čím dříve, tím lépe. V reálu je to samozřejmě také tak, jen je to celé podbarveno poměrně silnou emoční linkou. Já jsem byl ten den ve městě, na chlebíčkách, na poháru ve Světozoru (a aby se to nepletlo tak v něm byl malý panák alkoholu), a měli jsme v plánu si udělat pěknou procházku a zakončit to nějakou dobrou večeří. Pravdou je, že večer to byl dlouhý a nejen pro mě a zakončený byl v podstatě taky pěkně, jen totálně mimo prvotní ideu.
Zpět ale k dění, já jsem se s koordinátorkou dohodl na 16:00. Pohár jsme už téměř ani nedojedli a začalo obvolávání rodiny, které běžně člověk absolvuje tak maximálně před svátky nebo na Nový rok. Mezi příbuzenstvem zavládla zajímavá shoda, všichni s tím také počítali, ale po oznámení, že je to tady to nějak v prvních minutách nezpracovával nikdo. Není divu, ale věřím, že tak jako to bylo u mě to bude u všech a v globálu je to pozitivní, protože Vám to všichni přejí a podporují Vás.
Doma si zabalíte jen základní zavazadlo. V prvních okamžicích, dnech, nebudete opravdu potřebovat nic. Stačí Vám mít ručník, hygienické potřeby a mobilní telefon. Vzhledem k tomu, že pokud nejste před tím hospitalizování, nemáte ani místo, kam si věci uložit, tím pádem je úplně nejlepší řešení nemít u sebe nic a věci si nechat přivézt až vás umístí někam na pokoj. Tenhle postup jsem využil i já, a bez problému.
Po příjezdu do nemocnice se jen nahlásíte, podrobíte se základnímu vyšetření. EKG, měření teploty, měření tlaku, hmotnosti, vyplníte formulář spokojenosti se současným stavem, výtěry, moč a bude Vám nabráno až překvapující množství krve. Stále platí to, co jsem již psal, stále se není čeho obávat. Nic nebolí, pokud tedy neomdlíte po první zkumavce odebrané krve. Já měl akorát díky adrenalinu poměrně splašené srdce, ale i to Vás během čekání opustí. Ve stejnou nebo podobnou dobu se do nemocnice dopraví ještě jeden čekající na transplantaci, který je volán jako případný náhradník. Pokud přijedete do nemocnice, je v podstatě splněna zatím jen 1/3 podmínek, játra mají shodnou krevní skupinu, dále je ovšem nutné aby měla i podobnou hmotnost jako ta vaše a především velikost. Během vašeho čekání se usilovně zjišťují další parametry jaterního štěpu. Jestli není poškozený, jestli není ztučnělý, zkrátka jestli není nějak špatný.
Čekáním jsem já strávil cca 5 hodin. Během té doby probíhá, ale příprava obou čekajících. Dostanete detoxikační „mlíčka“ (velká dobrota) a čekáte na informace. Někdy kolem 10 padl finální verdikt, jaterní štěp je pro mě vhodný. Pak se aktivity rozjedou na 100% a vy už v podstatě nemáte čas se ani vystresovat nebo rozloučit, jdete se umýt, oholit si břicho (pro mě první krizový moment, kdy jsem se s šikovností sobě vlastní hned pořezal). Dostanete apartního anděla a hurá, ještě Vám omotají nohy obinadlem, takže výsledek je podobný oživlé mumii. Zde je také ten moment kdy všechny své věci dejte rodině, fakt to nepotřebujete mít u sebe, já si nechal jen brýle abych pak mohl pěkně koukat na hezké sestřičky. Po omytí, máte chvilku na to se rozloučit s nejbližšími (asi nejsilnější moment) a pak už mizíte v šachtě výtahu, který vás zaveze k operačním sálům. A znovu, protože opakování je matka moudrosti, není se čeho bát, krom vzrušení a jemného pocitu nejistoty, který je zcela pochopitelný, je to úplně v pohodě. Všichni kolem jsou profesionálové, kteří vědí co dělají a ač je transplantace jater jedna z nej nebo vůbec nejsložitější operace uvnitř břicha, tak chirurgové jdou do známého prostředí, jdou do něj s úsměvem a na sále i dobrou hudbou, i když překvapit může vždycky něco.
(vzhledem k lehce povídkovému stylu jsem se rozhodl text rozdělit na dvě části, aby se Vám lépe četl a nebyl dlouhý)