UC vrací úder

Když jsem se tu loučil s UC věděl jsem, že to není naposledy. V duchu jsem ale doufal, že na pár let bude klid. Opak byl pravdou. Stejně tak, jak jsem zarputilý já a mé tělo, je zarputilé i toto onemocnění.

Uplynulo pár měsíců a já se znovu potýkám s "rozjuchaným" střevem ve kterém rezonuje song
Michala Davida, Nesnáším loučení. UC je opět zpět a v ještě vrcholnější formě než před operací. V IKEMu jim také došla trpělivost a dali mi poslední šanci v podobě biologické léčby (infliximab (Remicade), Humira či vedolizumab).

Každý druh biologické léčby působí jinak, a tak to co zabere jednomu, nezabere druhému. Já jsem jeden z těch, na které například inflaximab nepůsobil. Inflaximab je podáván IV. kdy si jednou za čas zajdete na hodinku sednout do nemocnice na kapačku. V mém případě jsem léčbu snášel bez problémů, ale jsou pacienti, kterým může způsobovat obtíže, ostatně jako jakýkoliv lék. Při aplikaci je tedy vždy přítomna sestra.

Když bylo rozhodnuto o neúčinnosti inflaximabu, přešlo se na Humiru. Osobně je mi tento typ "biošky" sympatičtější. Odpadá totiž nutnost chodit na aplikaci do nemocnice, nechávat si zavádět kanylu a "prokapat" hodinu času. Humiru si můžete aplikovat sám. Je totiž distribuována v jednorázových perech. Po jednoduchém proškolení od sestry, už tedy nic nebrání tomu si látku podávat doma či v práci. Z osobní zkušenosti mohu říct, že se není čeho bát. Není to nepříjemné, nic nebolí. Balení Humiry obsahuje dvě pera, příbalový leták a desinfekci.