Když jsem se tu loučil s UC věděl jsem, že to není naposledy. V duchu jsem ale doufal, že na pár let bude klid. Opak byl pravdou. Stejně tak, jak jsem zarputilý já a mé tělo, je zarputilé i toto onemocnění.
Uplynulo pár měsíců a já se znovu potýkám s "rozjuchaným" střevem ve kterém rezonuje song
Michala Davida, Nesnáším loučení. UC je opět zpět a v ještě vrcholnější formě než před operací. V IKEMu jim také došla trpělivost a dali mi poslední šanci v podobě biologické léčby (infliximab (Remicade), Humira či vedolizumab).
Každý druh biologické léčby působí jinak, a tak to co zabere jednomu, nezabere druhému. Já jsem jeden z těch, na které například inflaximab nepůsobil. Inflaximab je podáván IV. kdy si jednou za čas zajdete na hodinku sednout do nemocnice na kapačku. V mém případě jsem léčbu snášel bez problémů, ale jsou pacienti, kterým může způsobovat obtíže, ostatně jako jakýkoliv lék. Při aplikaci je tedy vždy přítomna sestra.
Když bylo rozhodnuto o neúčinnosti inflaximabu, přešlo se na Humiru. Osobně je mi tento typ "biošky" sympatičtější. Odpadá totiž nutnost chodit na aplikaci do nemocnice, nechávat si zavádět kanylu a "prokapat" hodinu času. Humiru si můžete aplikovat sám. Je totiž distribuována v jednorázových perech. Po jednoduchém proškolení od sestry, už tedy nic nebrání tomu si látku podávat doma či v práci. Z osobní zkušenosti mohu říct, že se není čeho bát. Není to nepříjemné, nic nebolí. Balení Humiry obsahuje dvě pera, příbalový leták a desinfekci.
Po několika cyklech Humiry nastal čas se podívat, jak je účinná. Je otázkou zda se umoudřilo mé tlusté střevo nebo Humira poučila imunitní systém, ale sliznice střeva je lepší. Ano, slovo lepší se nezdá být úplně přesvědčivé, ale je to opravdu tak. Sliznici střeva již nepokrývají velké mapovité vředy. Je pravdou, že střevo není stále bez známek zánětu. Malé vřídky jsou stále přítomné, ale dříve dramatické vředy jsou ta tam. Sečteno, podtrženo, hrozba totální kolektomie zatím odpadá.
