neděle 15. listopadu 2015

Tvé dny jsou sečteny milá UC...

Je to asi rok, co jsem psal teoretický článek o UC (ulcerózní kolitidě), životu s ní a možnostech její léčby. Rok se s rokem sešel a já došel k rozhodnutí, že se nemá nic odkládat věčně. Přišlo tedy období léčby a já podstoupil chirurgický zákrok, který by měl vše vyřešit.

Díky poměrně dobré situaci na "hřišti" jsem podstoupil tzv. subtotální kolektomii. Jedná se o částečnou kolektomii, kdy je pacientovy odebrána jen postižená část střeva. To zda je ponechaná část pravdu zdravá, je na rozhodnutí lékařů, kteří těsně před zákrokem provedou kontrolní koloskopii, kde se následně vyznačí místo pro finální "střih".

V mém případě šlo o ponechání cca 28 - 29 cm zdravého, tlustého střeva. Když se toto člověk dozví, zažije po těle obdobné pocity, jako když vyhraje jackpot v loterii. Před očima vám proletí neuvěřitelné množství věcí. Především vám ale spadne kámen ze srdce, který byl do té doby tvořen z pochybností nad tím, jak se vyrovnáte se stomií (byť dočasnou) atp.



Pojďme ale zpět k samotnému dni D. Je to bez mála 14 dní,  kdy jsem měl přidělen termín hospitalizace v pražském IKEMu. Poslušně jsem se tedy nahlásil s tím, že druhý den mě už čeká samotná operace. Jak jsem zmínil o několik řádků výše. Ten den jsem byl ještě podroben kratičkému vyšetření endoskopem, tzv. sigmoskopie, teda takový "náhled" do vašeho nitra. Proběhla poslední kontrola a posouzení stavu střeva. Poté se člověk odebral na pokoj s vědomím toho, že pro dnešní den je ušetřen nemocniční stravě (před výkonem musíte být vyprázdněn - připravíte se tedy jako kdyby jste šli na standardní kolonoskopii (Fortrans či můj osobní favorit Eziclen*).

"Dobré ráno pane Kadlec" znělo z úst usměvavé sestřičky, která před sebou tlačila vrzající vozík s léky. "Jakpak jste se vyspal"...v hlavě mi proletěla nepublikovatelná odpověď, která vychází z nočního popíjení projímadla. Nasadil jsem úsměv a opáčil, že v rámci možností výborně. Sestřička mi přinesla neodolatelně sexy stahovací punčocháče, které, pokud se vám je povede natáhnout, vás vrhnou na pódium kabaretu Moulin Rouge. Pln očekávání člověk čeká na raní vizitu, kdy se konvoj lékařů a sestřiček prožene všemi pokoji a pohovoří o každém pacientovi. Také o mě pohovořili. "Pan ing. Kadlec, po Tx jater pro PSC, následně UC s progresí, na dnešní den plánována subtotální kolektomie." sklízím chápavé úsměvy. Konvoj odchází a přibíhá ještě kamarád sanitář, který se vrhá na mé břicho a podbřišek aby ho dostatečně očistil, oholil. Na rychlo se mihne ještě sestřička s tím, že na operačním plánu jsem druhý. To znamená, že ten okamžik přijde ještě dopoledne. Obesílám svou rodinu a kamarády s aktuálními informacemi a ulehám.

Netrvá to ani tak dlouho a je zde zase onen vrzající vozík a za ním zarputile se tvářící sanitářka. Onen pohled jsem nezpůsobil já, nýbrž to, že musela objet (s vozíkem samozřejmě!) dalších XY pacientů. Tato nebohá duše mne přijela odebrat vše s čím jsem do nemocnice přišel a doufal, že následně také odejdu. Nahlásil jsem tedy hotovost, odevzdal oblečení, boty, elektroniku,  zkrátka vše a znovu ulehl na svůj kavalec.

Hodiny plynuly, dopoledne se proměnilo v poledne a já stále čekám. Rozezněl se nemocniční rozhlas, který vyzval ostatní pacienty k obědu. "kyš, kyš"... pomyslel jsem si a přivřel oči.

Kolik času uteklo nevím, ale zdálo se to jen jako pár vteřin. Dveře se, tentokrát hřmotněji, rozráží a vchází ona ranní, milá sestřička v doprovodu sanitáře s postelí. "Jdeme na to, co?" Pokusil jsem se o takový icebreaker. Byl jsem obhlédnut, zda jsem dostatečně upraven, punčocháči společensky znemožněn a vyzván k přestupu na přistavené lůžko. Vydáváme se na cestu na sál. Proplétáme se chodbou, zajíždíme do výtahu a jedeme do pater, která začínají značkou mínus.

Operační tým běhá po sále jak mravenečci v mraveništi a připravují se na nadcházejících několik hodin dřiny v mém těle. Abych zase přinesl nějaký užitečný údaj a ne jen plácal. Operace trvá cca 3 hodiny, podle okolností. Je také možné ji někdy dělat laparoskopickou formou. V případě laparo je zákrok delší. Můj případ to ovšem nebyl. Nejen proto, že technicky nebyl docela možný, ale i kdyby byl, byl jsem odhodlán chirurga usmlouvat ke klasické a poctivé řezničině. Na vzhledu mého břicha mi už po Tx jater nezáleží, takže na jedné jizvě navíc nesejde. Naopak. Chlap má být drsňák. Konec srandy, považoval jsem klasický zákrok za celkem racionální, protože lékař má o celkové situaci v břiše lepší přehled (zde uvažuji i stav po transplantaci jater, kdy mohou být v břiše srůsty), a tak jde operace snadněji a i kratší doba anestezie je k nezaplacení.

Přelézám na operační stůl. Vidím i pár známých tváří, se kterým se srdnatě vítám. Jeden z chirurgů mezi ně patří, a tak jemu a nejen jemu popřeji šťastnou a pevnou ruku. Jsem tázán, zda si přeji epidural. Myslím, že bych byl sám proti sobě ho nechtít a tak mi sestra foukne do žíly nějakou dobrotu a další se ujme hledání vhodného vpichu do páteře a zavedení epi. Po chvilce se daří a já se obracím na záda, vše se děje v takovém zvláštním sledu...jako by čas utíkal strašně rychle a naopak vůbec. Poslední co si pamatuji z této části svého pobytu  v nemocnici je ležení na zádech, jakési zašvitoření sestřičky a má snaha ještě něco říct i když v hlavě jsem měl pocit, že se můj obličej mění v tvář lorda Voldemorta, kterému se ještě lepí rty k sobě.

Pip, pip, pip, pip, pip..."pane Kadleci, nebojte to bude dobré", zmítajíce se, probírám do reality na RESu. Po celkové anestezii není lidem většinou moc dobře a tak i já nemohu vybočovat a užívám si zvracení. Výhoda toho je rychlé vpravení do reality a probuzení se. Člověk zjistí kolik hadiček z něho a do něho vede. První co vím, že jsem se pokusil si sáhnout nenápadně na pravý bok, zda tam opravdu není vývod oné stomie. Ano psal jsem, že díky částečné kolektomii nehrozí, ale jisté procento, že se situace na sále změní tu stále je. Uffff..nebyla. Druhý vjem byl, když se v rozlepujících očích a pomalu opadající mlze rýsuje obrys mé přítelkyně a po jejím boku táta. V člověku se tak nějak rozhostí takový klid. "Jo ty vole, seš tu a dobře to dopadlo", říkám si uvnitř. Ven ze sebe dostanu jen pomalé, záhrobně znějící "Ahoooj" a přiblblý úsměv narkomana co si dal dávku.

Po rychle konverzaci..no konverzace je silné slovo, zkrátka zhodnocení mého stavu blízkými jsem a mé ujištění, tedy umručení, že se mám dobře jsem opuštěn a kontrolován lékařem. Ten mi sdělí jak operace probíhala, jak dlouho trvala a co vše mám a nemám v sobě. Znovu technická vsuvka. Já jsem byl obdařen "centrálou, několika kanylami, dvěma dreny pro odvod krve z dutiny břišní, cévkou a libůstkou v podobě sondy. Dále je mi představena osobní sestřička, která na akutním lůžku o mě bude pečovat atp.


Hodiny plynou a já ležím. Je to jediná aktivita, kterou může člověk dělat. Ležet, koukat, přemýšlet a čekat na návštěvu. Vzhledem k tomu, že mi byl poměrně záhy přinesen mobil a já mohl být on-line....začal jsem ohlašovat své znovu-uvedení do provozu. Bezprostředně po operaci jsem se cítil až podezřele dobře.

Probuzení do dalšího dne byla celkem facka. Bylo mi totiž hůře než v den operace. Prý to tak bývá. Člověk je ještě tlumen léky a tak je v takové, řekněme euforii. Druhý den se probouzíte už "čistej" a tak si to chlapče vyžer. Bylo mi opravdu špatně a měl jsem chuť jen ležet a být, možná ani to. Chyba lávky ovšem. "Dobrý den pane Kadleci. Půjdeme se umýt?". No zkusíme to. Člověk musí zahodit všechny úvahy nad tím, že vypadá úplně nemožně a na tzv. gramofonu, sedí jak Steven Hawking, akorát s tím rozdílem, že jeho intelekt je asi tak o .. no zkrátka sakra moc jinde a výš než ten váš. Povídání o tom, jak člověka ty dobré duše opečovávají asi není třeba. Co snad stojí za zmínku je vyjádření vděku za to, že to dělají.

O pobytu na RESu není třeba dlouze psát, je to zkrátka jen o to, že člověk leží, kouká, poslouchá bublající kyslík, který dýchá a čeká na příchod jakékoli osoby, která ono časové vakuum rozbije. Těšíte se zkrátka i na ranní vizitu. Hlavně i na každé další ráno, protože si řeknete "paráda, další den zamnou".

Pročekal jsem tedy pobyt v boxu na RESu, kde bohužel byl problém s klimatizací a tak jsem tam byl v šíleném vedru a nebohé sestřičky kolem mě museli kmitat. I já a to jsem jen ležel, jsem se potil jak....no zkrátka moc. Po ranní vizitě přišlo rozhodnutí, že můj pobyt zde již není třeba a mohu být přestěhován na oddělení JIP. Yes! Jdu o level výše. Po JIPce už je standardní oddělení a pak domů.

JIPka je docela rušným místem. Již nejste sám. Protože je to oddělení poměrně vytížené, je tam vždy plno. Bylo nás celkem šest a příběhy, které JIPka přinášela, byly opravdu rozmanité. Postavičky, které se mi vepsaly nejvíce do paměti a já jsem si pro ně vymyslel i svá jména jsou: Baron Prášil, Paní s hvězdou a Divožena (Divoženka je sice poetičtější, ale nechci si pokazit vnímání slova divoženka). Tímto vyjmenováním bych rád i skončil, protože nechci o spolupacientech psát. Byli jsme tam, každý po operaci v nějakém stavu a to, že se nějak každý projevoval, za to mnohdy asi ani nemohli. Ale vtipné to bylo někdy náramně.

Jdeme do finále. Verdikt o přesunu přišel za pár dní. Dal jsem si poslední cvičení s rehabilitační sestrou. Nabyl zase krapet více na pocitu soběstačnosti a bylo. Sestřička mi pobalila mých pár švestek a já vyrazil tam, kde jsem začal.

Při příjezdu na oddělení jsem byl přivítán a uložen. Moc jsem si vlastně pobytu na standardním oddělení neužil. Přespal jsem tam jen jednu noc a po velké vizitě, na které rozhodli, že mohu domu, jsem opravdu šel.

Závěrem tedy zase nějaký ten fakt. Dnu hospitalizace jsem měl v IKEMu 10. Před operací, když jsem se doktorky ptal na jak dlouho to tak bude, mi říkala +- 14 dní. Suma sumárum, jsem ze sebe sám velmi mile překvapen, že vše šlo tak dobře a tak rychle...teď už se jen zahojit.


Asi jste si všimli, že pro dnešní příspěvek jsem si zvolil jinou formu psaní. Snad vám tento povídkový styl vyhovuje. Přišel mi pro tento případ zkrátka vhodnější.

*osobní favorit není nikterak pejorativní označení. Naopak opravdu tento přípravek považuji za něco úžasného v porovnání s klasikou zvanou Fortrans. Označení úžasné je asi dosti nadnesené ve spojitosti s vyprazdňováním, ale je to bezesporu mnohem příjemnější cesta Pokud do toho máte tedy lékařům možnost kecat, zeptejte se na tento přípravek. Nebojte se. Nemám od výrobce slíbená procenta z prodeje. Opravdu funguje a funguje velmi dobře.