Ulcerózní kolitida spadá do kategorie tzv. IBD tedy idiopatický střevních onemocnění. Jsou to onemocnění, u kterých se stoprocentně neví, odkud se berou, co je způsobuje. Mezi IBD patří také například Crohnova choroba. U Crohna se jedná o postižení tenkého střeva.
Když jsme si u Crohna řekli, že se soustřeďuje v tenkém střevě, tak je na místě si také říci, kde působí UC. Můžete hádat, jde tentokráte o střevo tlusté. Tato nemoc se může u pacientů vyskytovat zcela nezávisle a samostatně na dalších onemocněních, ale takovým nepsaným pravidlem je, že jde ruku v ruce s jaterním onemocněním PSC (Primární sklerozující cholangitidou). Ale zpět k UC. UC poškozuje sliznici a působí zánětlivé změny, které mohou přerůst až ve změny, které jsou počátkem pro karcinom. Nejčastějšími projevy je teplota, bolesti břicha či častější defekace. Je možné, že budete mít nucení na stolici i 10x a vícekrát za den. Dále při defekaci dochází k tomu, že z těla je vyloučeno malé množství stolice, která má řídkou konzistenci a je přítomna i krev. UC začíná většinou právě u konečníku a postupuje dále do tlustého střeva. Proto vás při defekaci může konečník pálit atp.
Dost ale představování a popisu. Pokud jste se dostali až jsem, jistě o této nemoci již něco víte nehledě na to, že si takový velký nástup ani nezaslouží. Onemocnění UC je neléčitelné, resp. není léčitelné klasickou medikamentózní formou. Díky lékům je možné nemoc zahnat do klidové fáze, tzv. remise, ale je více než jisté, že dojde v dohledné době k relapsu, tedy k znovu objevení problémů, které nemoc zapříčiňuje.Pojďme se ale i tak věnovat možnostem léčby. Mnoho z Vás se jistě drbe na hlavě a říká si v duchu “léčba? Co to povídá? Vždyť napsal, že je neléčitelná.” a já odpovídám ano, léčby. Je pravdou, že medikamentózní léčba není, ale léčbou, ač se to zdá poněkud razantním přístupem, se dá považovat i léčba chirurgická. O tomto stylu bude právě v tomto textu řeč. Budeme si povídat o léčbě konečné, která vás problému UC zbaví navždy a ač se Vám to bude zdát možná divné nebo minimálně nevhodné, tak vlastně dojde-li ke kolektomii, jak se chirurgický zásah nazývá, pak si můžete oddechnout, že Vás v pozdějším věku nepotká například rakovina tlustého střeva. Pacientům se po kolektomii většinou velmi uleví. To je, myslím si, dosti podstatná informace.
Jde tedy o chirurgickou léčbu. Zákrok která se nazývá, jak bylo již zmíněno, kolektomie. Kolektomie je jednoduše vyjmutí, odejmutí celého tlustého střeva. Celá operace se sestává s dvou dílčích. První, kde se připraví půda pro další fázi. Také se při prvním zákroku vyjme tlusté střevo, které bývá v té době již velmi postiženo samotnou nemocí (UC) a také se připraví takzvaný “pouch” tedy vak, který tak trochu bude suplovat funkci “zásobníku”, neboli jednu z funkcí tlustého střeva. Na obrázku je rozkresleno jak takový pouch vzniká. Zde konkrétně je pouch typu S. Další druhy, které se dělají, jsou např. J a W. Tyto jsou nejčastějšími. (obrázek byl přejat z http://www.gastrotraining.com/gi-surgery/ulcerative-colitis-surgery/ulcerative-colitis-surgery)
O tom jaké řešení bude u pacienta použito rozhoduje mnoho faktorů. Mezi nimi je jeho věk, velikost pacienta a mnoho dalších individuálních kritérií, která vycházejí, nejen, z anatomie pacienta.
Mezi operacemi uběhne doba cca 4 měsíců, po tuto dobu se vaše tělo srovnává s ne zcela jednoduchým zákrokem a vše se hojí. Po tuto dobu máte taky dočasnou a to podtrhuji tisíckrát a ještě jednou navíc, ileostomii, tedy umělý vývod střeva a střevního obsahu ven z těla. Nebojte, není to tedy finální. Jde opravdu jen o dočasné řešení, kdy se pak v druhé fázi napojí tenké střevo, zakončené pouchem, na konečník a dá se říci, že vše pak funguje, tak jak to příroda chtěla.
Co je asi nejdůležitější, zachovat si během celého tohoto období optimismus a neklesat na mysli. Ano, vím, je to složité a asi si i říkáte, tomu se to píše a já odpovídám…ano píše…ale píše, protože si tím sám s největší pravděpodobností, v dohledné době, projdu a tedy pro svůj vlastní zájem se s tím musím naučit žít a smířit se s touto situací.. A proto také píši tento text. Nejen proto, abych se sám nějak pokusil se s tím vyrovnat, ale také aby ti, které to čeká, se zde snad i trochu uklidnili a přišli na jiné myšlenky. Zkrátka jak zpívá Pavol Habera v jedné své písničce. “Môj príbeh někončí, já ďalej hrám…”.
