Tato komplikace je poměrně častým jevem u mladých lidí, jejichž tělo je poměrně čilé a živé a ještě plné energie a zjevně i chutě vypudit ze sebe vše, co se mu nezamlouvá. Naštěstí moderní medicína má páky, kdy se je schopna i popasovat s takovýmito nepěknými situacemi. Tou pákou jsou kortikoidy. Bohužel, je to taková smlouva s ďáblem, protože poměrně promptní úleva, je vykoupena někdy nežádoucími účinky a v nejhorším případě možným vznikem Cushinga (Tolik oblíbeného a skloňovaného doktorem Housem 
) O Coushingovy se ale bavit nebudeme, protože to je věc, která pokud se vůbec může stát, tak až po opravdu dlouhodobém užívání kortikoidů v né, úplně malých dávkách. Takže zapomeňme na to, nic jsem neřekl.
Vy jako pacient bohužel (ale i naštěstí) na sobě nemůžete pozorovat žádné příznaky toho, že se ve vás něco děje. Jediná šance jak na to přijít, je z jaterní biopsie, je možné, že se rejekce prokáže určitou elevací jaterních testů. Pokud je rejekce chronická, tedy dlouhodobější , je možné, že se dostaví svědění kůže nebo žloutenka.
Jak jsem řekl v úvodu, tyto komplikace, které se mohou vyskytnout jsou ale řešitelné a neskrývají reálně ani žádné skryté komplikace. Vy, jako pacient, maximálně strávíte pár dní v nemocnici na kapačkách kortikoidů a následném dočasném navýšení imunosuprese. Pak se cca s měsíčním odstupem provede kontrolní biopsie, která doloží, že se odmítavá reakce organismu podařila zastavit a následně pak přijde zase korekce všech léků do normálu.
Sečteno a podtrženo, může to být malé škobrtnutí na cestě životem, ale určitě vám to nezláme nohy a můžete jít z hrdým čelem dál.
